2013 - Příchod věrozvěstů - Konstantin a Metoděj, Proof

Zlatá pamětní mince Příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje - Špičková kvalita (Proof)

Nominální hodnota: 10.000 Kč

Autor : akademický malíř Vladimír Pavlica

Materiál : 999,9 Au

Průměr : 34 mm

Síla : 2,5 mm

Ryzí hmotnost : 1 Oz

Hrubá hmotnost : 31,107 g

Provedení : špičková kvalita

Hrana : hladká

Limitovaný náklad : 9.000 ks

Emise : 3.7.2013

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá zlatá mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě červené krabičky s logem České národní banky. Součástí je též certifikát pravosti ČNB.

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

Na lícní straně mince je vyobrazení knížete Rastislava vycházející z byzantské ikony, které je umístěno v rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice. Nad portrétem knížete je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku umístěných ve štítech –uprostřed je český lev, vpravo od něj slezská orlice a vlevo od něj je moravská orlice. Při levém, spodním a pravém okraji mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „10 000 Kč“. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je nad písmenem „B“ ze slova „REPUBLIKA“.

Na rubové straně mince je vyobrazení Konstantina a Metoděje ztvárněné ve stylu byzantské ikony, které je umístěno v rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice. Vpravo a vlevo od vyobrazení věrozvěstů jsou letopočty vztahující se k výročí „863“ a „2013“ ohraničené čarami. Po obvodu mince je opis „PŘÍCHOD VĚROZVĚSTŮ KONSTANTINA A METODĚJE“. Autorem mince je akademický malíř Vladimír Pavlica. Jeho iniciály, které jsou tvořeny písmeny „VP“ v rámečku, jsou nad druhým písmenem „A“ ve slově „KONSTANTINA“.

Příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje

    Kolem roku 860 se rozhodl velkomoravský kníže Rostislav získat podporu pro posílení státu a křesťanství u římského papeže. To se však nesetkalo s úspěchem a proto se o dva roky později obrátil na byzantského císaře Michaela III. se žádostí o vyslání duchovních, kteří by na Moravě položili základy křesťanství a vedli bohoslužby ve slovanském jazyce. Obyvatelé Moravy sice v té době již znali církevní učení misionářů z Východofranské říše, především z Bavorska, ale kníže Rostislav se obával východofranského politického a náboženského vlivu a usiloval o vyloučení bavorských kněží z šíření křesťanství na Moravě. Císař Michael III. spolu s patriarchou Fotiem pro úkol vybrali bratry Konstantina a Metoděje, kteří již za sebou měli úspěšnou misijní cestu na Krym, odkud mj. přivezli ostatky papeže Klimenta I.

    Pravděpodobně na jaře roku 863 dorazil průvod Konstantina a Metoděje na Moravu. S sebou přinesli překlady větší části svatých písem a bohoslužebných knih ve staroslověnštině a díky Konstantinovi i nové písmo – hlaholici. Cílem jejich misie bylo především vzdělávání nových kněží a také další překládání bohoslužebných knih. Do staroslověnštiny byly díky jejich působení přeloženy části knih Bible a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem. V roce 864 napadl Ludvík II. Němec Velkomoravskou říši. Kníže Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči Východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země došlo ke svárům dvou koncepcí – latinské a staroslověnské.

    Roku 867 se Konstantin s Metodějem rozhodli pro cestu do Cařihradu, kde mělo proběhnout vysvěcení jejich žáků. Během cesty se však dozvěděli, že v Byzanci došlo ke státnímu převratu, zavraždění císaře Michaela III. a sesazení patriarchy Fótia z funkce. V témže roce byli předvoláni papežem Mikulášem I. do Říma, jelikož papež byl informován, že Konstantin a Metoděj slouží bohoslužbu v nepovoleném liturgickém jazyce. Ještě během jejich cesty však Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. Ten překvapivě vysvětil žáky Konstantina a Metoděje, a po delším jednání dokonce povolil používání staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka.

    Velká část výpravy se poté vrátila na Moravu, Konstantin a Metoděj ale v Římě ještě zůstali, aby vyjednali zřízení církevní provincie na východ od salcburské. Konstantin ovšem začátkem roku 868 vážně onemocněl a rozhodl se v Římě vstoupit do kláštera. Zde také přijal řeholní jméno Cyril. Z těžké nemoci se už neuzdravil a 14. února roku 869 zemřel. Metoděj se vrátil na Moravu jako papežský legát a při další návštěvě Říma byl jmenován panonským (sirmijským) arcibiskupem a misijním biskupem pro Slovany.

    Během franské okupace v roce 870 byl Metoděj zajat a odvlečen na synodu bavorských biskupů do Řezna, kde byl sesazen z funkce arcibiskupa a odsouzen na doživotí. Poté byl dopraven do některého franského kláštera a téměř tři roky vězněn. Až na základě příkazu nového papeže Jana VIII. byl propuštěn a vrátil se na Moravu (panonské území se zatím vrátilo pod salcburskou jurisdikci). Věroučné spory mezi zastánci užívání slovanského a latinského jazyka na Moravě vedly knížete Svatopluka k vyslání poselství do Říma k papeži Janovi VIII. s žádostí o rozhodnutí sporů. Metoděj byl znovu předvolán do Říma a obviněn, že přes zákaz slouží bohoslužby ve slovanském jazyce.

    Během slyšení v Římě (880) se Metodějovi podařilo nejen obhájit liturgické používání staroslověnštiny (s podmínkou, že epištola a evangelium musí být čteny nejdříve v latině a až poté ve staroslověnštině), ale papež Jan VIII. také udělil souhlas se zřízením arcibiskupství moravského. Zároveň však papež zajistil podíl latinského duchovenstva na církevní organizaci Velké Moravy tím, že jmenoval Wichinga nitranským biskupem. K potvrzení těchto rozhodnutí došlo papežskou bulou Industriae tuae. Při zpáteční cestě z Říma Wiching Metoděje předběhl a knížeti Svatoplukovi předal padělanou listinu, podle které měl papež Metoděje sesadit. Podvod byl sice odhalen, ale klid nenastal. Krátce před svou smrtí se Metoděj pokusil Wichingovi jeho intriky zamezit a zbavil ho biskupské funkce do doby, než se podřídí jeho autoritě. Wiching okamžitě spěchal do Říma, kde však tentokrát Metoděj vyslechnut být nemohl, protože byl na cestě do Cařihradu. Nový papež Hadrián III., pod vlivem Wichingových udání slovanskou liturgii zakázal a nařídil, aby moravští kněží, pokud se nepodřídí, byli vypuzeni ze země.

    Metoděj byl mezitím v Cařihradu přijat císařem Basileem I. Zanechal zde opisy slovanských bohoslužebných knih, které byly pravděpodobně využity při dalších misijních cestách do Bulharska a na Rus. Poté se vrátil znovu na Moravu, kde dokončil překlad Písma svatého. Těžce nemocný Metoděj po dokončení překladů jmenoval svým nástupcem Slovana Gorazda. Krátce na to 6. dubna 885 zemřel.

    Po Metodějově smrti se vrátil Wiching z Říma a ujal se církevních záležitostí. Gorazd byl uvržen do vězení a jeho stoupenci byli vyhnáni ze země. Někteří odešli na Balkán, další se uchýlili do lesních samot, kde žili jako poustevníci. Cyrilometodějské dědictví bylo na Moravě i v Čechách tvrdě pronásledováno, udrželo se ale u pravoslavných národů.

    I pro český národ mělo ovšem působení Konstantina a Metoděje veliký význam. Český kníže Bořivoj přijal křest na Moravě od Metoděje. Lze předpokládat, že do Čech byli vysláni misionáři z Moravy. I když se slovanský jazyk v liturgii v Čechách ve větší míře neprosadil, povědomí o slovanské liturgii přetrvávalo a staroslověnština se v některých kruzích dočasně uplatnila i jako literární jazyk. Někteří čeští panovníci se ještě pokoušeli cyrilometodějskou tradici obnovit, o čemž svědčí například založení kláštera na Sázavě roku 1032, které bylo centrem staroslověnské liturgie do doby, než odtud byli slovanští mniši roku 1096 definitivně vyhnáni. Slovanské mnichy přivedl do Čech také Karel IV. a zřídil pro ně benediktinský klášter Na Slovanech (Emauzy).

Zdroj : webové stránky ČNB