2011 - Stříbrná mince Zahájení výuky na Pražské konzervatoři,...

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 200. výročí zahájení výuky na Pražské konzervatoři, standard

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : MgA. Martin Dašek

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,35 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 7.800 ks

Emise : 30. března 2011

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

Na líci dvousetkoruny je kompozice tří hudebních nástrojů, které jsou předmětem výuky na Pražské konzervatoři. Vlevo je lesní roh, uprostřed hoboj a vpravo violoncello. Název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ je umístěn v horní části vyobrazení violoncella. Značka České mincovny je umístěna pod zkratkou peněžní jednotky.

Na rubu dvousetkoruny je kompozice dalších hudebních nástrojů – vlevo je fagot, uprostřed hoboj a vpravo v obrysu kontrabas. Pod letopočtem „2011“ je značka autora dvousetkoruny, MgA. Martina Daška.

Zahájení výuky na Pražské konzervatoři

    Pražská konzervatoř je nejstarší konzervatoří ve střední Evropě. Byla založena 25. dubna 1808, kdy vydali čeští šlechticové prohlášení Společnosti pro zvelebení hudby v Čechách, ve kterém se zavázali financovat vzdělávání profesionálních hudebníků. Toto prohlášení je dnes považováno za zakládací listinu konzervatoře. Záhy po zveřejnění prohlášení začaly přicházet první finanční prostředky, zahájení výuky se však pozdrželo kvůli probíhajícím napoleonským válkám. První školní rok na konzervatoři proto začal až po třech letech, 24. dubna 1811. Výuka se řídila podle osnov připravených prvním ředitelem školy Bedřichem Dionýsem Weberem. Konzervatoř tou dobou ještě neměla stálou budovu a vyučování probíhalo v bytech profesorů. Na podzim roku 1811 se škole podařilo najít působiště v klášteře sv. Jiljí, kde sídlila dalších sedm desetiletí.

    V roce 1817 došlo k rozšíření studijního programu a k výuce orchestrálních nástrojů se připojil zpěv. Roku 1884 získala škola prostory v nově postavené budově Rudolfina a v následujících letech došlo k dalšímu rozšíření výuky o klavír, varhany, skladbu a dirigování. Dobu největších úspěchů konzervatoř prožila na přelomu 19. a 20. století. Nejprve jako pedagog a v letech 1901 až 1904 jako ředitel zde působil Antonín Dvořák, za jehož působení škola vychovala celou řadu studentů, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin české hudby.

    Po založení samostatného Československa došlo k zestátnění konzervatoře a zároveň škola přišla o své prostory v budově Rudolfina. Určitou dobu sídlila v Trojanově ulici a posléze se přestěhovala do budovy v ulici Na Rejdišti, kde se nachází dodnes. Roku 1919 byl studijní program obohacen o tzv. dramatickou školu pro výuku činoherního herectví. Po 2. světové válce přibylo taneční oddělení (dnes samostatná Taneční konzervatoř) a jako nadstavba řádného studia tzv. mistrovská škola Pražské konzervatoře (dnešní Akademie múzických umění). Roku 1986 bylo založeno oddělení populární hudby, kde je vyučován zpěv a skladba.

    Pražskou konzervatoří prošlo mnoho špičkových hudebníků, z nichž je možno jmenovat například Josefa Suka, Zdeňka Fibicha, Václava Talicha, Rafaela Kubelíka, Bohuslava Martinů, Karla Ančerla či Jaroslava Ježka. Z absolventů dramatické školy lze zmínit Oldřicha Nového či Ladislava Peška. Ve vedení školy se vystřídali kromě výše zmíněného Antonína Dvořáka například absolvent školy Josef Suk, dále Vítězslav Novák, J. B. Foerster, Jaroslav Kocian či Václav Holzknecht, který školu řídil téměř třicet let.

    Oslavy dvoustého výročí založení školy probíhají od roku 2008 a jejich vyvrcholením bude rok 2011, kdy bude připomenuto dvousté výročí zahájení výuky. Tato událost byla dokonce zapsána do kalendáře světových výročí UNESCO. Na tento rok se připravuje řada významných akcí včetně výstavy ve spolupráci s Českým muzeem hudby, koncertů České filharmonie, divadelních představení ve spolupráci s Národním divadlem, uspořádání konference k otázkám uměleckého vzdělávání, vydání poštovní známky a pamětních medailí. Stěžejním bodem oslav bude vystoupení Symfonického orchestru Pražské konzervatoře na zahajovacím koncertu mezinárodního festivalu Pražské jaro. Smyslem cyklu oslav bude připomenout význam Pražské konzervatoře jakožto unikátní vzdělávací i kulturní instituce, která sehrála klíčovou roli v rozvoji hudební kultury u nás a jejíž význam přesahuje hranice země.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB