Hrad Bezděz - zlatá mince z cyklu Hrady České republiky -...

Hrad Bezděz - zlatá pamětní mince z cyklu Hrady České republiky - Běžná kvalita (Standard)

Nominální hodnota : 5.000 Kč

Autor : Asamat Baltaev, DiS

Materiál : zlato - Au 999,9

Průměr : 28 mm

Síla : 2 mm

Ryzí hmotnost : 1/2 oz

Hrubá hmotnost : 15,55 g

Provedení : běžná kvalita (Standard)

Hrana : hladká

Limitovaný náklad : 2.800 ks

Emise : 25. říjen 2016

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna, a.s.

Každá zlatá mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě červené krabičky České národní banky. Součástí je též certifikát pravosti ČNB.

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (proof) !!!

Na lícní straně mince je zobrazen interiér hradní kaple. Vnitřní plochy oken vyplňuje kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku. Uprostřed je český lev, vlevo od něj moravská orlice a vpravo od něj slezská orlice. Ve spodní části jsou ve dvou řádcích umístěny název cyklu „HRADY“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5 000 Kč“, které jsou na začátku a na konci ohraničené tečkami. Název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ je v opisu při spodním okraji mince. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je vlevo od názvu státu.

Na rubové straně mince je zobrazen hrad Bezděz. Při levém okraji je ročník ražby „2016“, který je na začátku a na konci ohraničen tečkou, následuje text „HRAD BEZDĚZ“. Při pravém okraji mince je značka autora mince Asamata Baltaeva.

Hrad Bezděz

    Jeden z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných raně gotických hradů v České republice se nachází na Českolipsku. Hrad Bezděz nechal na vrcholu kopce postavit Přemysl Otakar II. ve druhé polovině 13. století. Jako jeden z mála hradů, vzniklých v tomto období v Čechách, se dochoval prakticky ve své původní podobě. Bezprostředně po smrti krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278 hrad sloužil jako vězení pro královskou vdovu Kunhutu a jeho syna, budoucího českého panovníka Václava II.

    Václav II. zastavil Bezděz mocnému rodu Berků z Dubé jistě i z důvodu zlých vzpomínek na něj a nákladné zahraniční politiky. Nazpět do královského majetku hrad vykoupil až Karel IV., který v něm rád pobýval a nechal založit Velký rybník - dnešní Máchovo jezero. V následujících letech změnil hrad několikrát vlastníky, například to byli moravský markrabě Prokop, pánové z Michalovic, rod Smiřických a Vartenberkové. Po bitvě na Bílé hoře byl Bezděz zkonfiskován a levně prodán Albrechtu z Valdštejna. Ten nechal hrad přebudovat na klášter pro mnichy řádu sv. Augustina a následně sloužil řádu montserratských benediktinů. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií černé Panny Marie Montserratské. Hraběnka Marie Anna z Valdštejna nechala v roce 1686 vybudovat podél přístupové cesty na hrad dodnes stojící kapličky křížové cesty. Císař Josef II. roku 1785 zrušil zdejší klášter a hrad se brzy proměnil v ruinu. Romantickou zříceninu začali objevovat první příznivci z řad umělců, jedním z nich byl i Karel Hynek Mácha. Protože se Bezděz stává vyhledávaným turistickým místem, začal hrabě Kristián Vincenc Arnošt z Valdštejna- Vartenberka roku 1844 s prvními opravami. V roce 1932 hrad získává Klub československých turistů. Po II. světové válce se hrad Bezděz stává majetkem státu a roku 1978 byl prohlášen za národní kulturní památku. Objekt je dnes spravován Národním památkovým ústavem a je přístupný veřejnosti.

    Podlouhlý půdorys hradu kopíruje celý hřeben kopce. Dominantou celého hradu je okrouhlá Velká věž. V nejvyšším věžním podlaží se nyní nachází tzv. rytířský sál, který zde byl vytvořen v druhé polovině 19. století Valdštejny. Z této původně strážní věže je výhled nejen na strategická místa Bezdězu, ale i do širokého okolí hradu. Druhá nižší věž zvaná Čertova plnila pouze obrannou funkci. Součástí areálu hradu je dále původní královský palác s unikátní kaplí, purkrabský palác a palác královských manů. Dnešní podoba kaple, nejhodnotnější památky architektury 13. století, je výsledkem restaurátorských prací, které začaly již před I. světovou válkou a v 60. letech 20. století byly opravy dokončeny.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB