2014 - Stříbrná mince Jiří Kolář, b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí narození Jiřího Koláře, standard - emise září 2014

Nominální hodnota : 500 Kč

Autor : akademický sochař Jiří Věneček a MgA. Martin Dašek

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 40 mm

Síla : 2,85 mm

Hmotnost : 25 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 5.100 ks

Emise : 24. září 2014

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna, a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

Na lícní straně mince je motiv jablka, které je polepeno texty ztvárněnými Kolářem užívanou výtvarnou technikou chiasmáže. Po obvodu pětisetkoruny je v neuzavřeném opisu název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „500 Kč“. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je nad písmenem „B“ ve slově „REPUBLIKA“. Mince je společným dílem dvou výtvarníků, autorem lícní strany je akademický sochař Jiří Věneček. Jeho iniciály, které jsou tvořené písmeny „jv“, jsou nad písmenem „U“ ve slově „REPUBLIKA“.

Na rubu mince je portrét Jiřího Koláře ztvárněný technikou roláže. Nad portrétem je nápis „JIŘÍ KOLÁŘ“ a pod portrétem jsou letopočty „1914 – 2014“. Autorem rubové strany mince je MgA. Martin Dašek. Jeho iniciály, které jsou tvořené písmeny „MD“, jsou při spodním okraji pětisetkoruny. Ke každé minci se dodává katalogová karta zelené barvy, na níž je popis mince a její plastické vyobrazení.

Jiří Kolář

(24. 9. 1914 – 11. 8. 2002)

    Jiří Kolář byl jedním z nejoriginálnějších českých umělců druhé poloviny 20. století a jeho dílo dosáhlo světového významu. Jeho tvorba se neomezovala pouze na výtvarné umění, ale byl známý i jako básník a překladatel. Narodil se v roce 1914 v Protivíně v rodině pekaře, zanedlouho se však rodina přestěhovala do Kladna, kde vychodil měšťanskou školu. Vyučil se truhlářem a následně se živil různými příležitostnými pracemi jako pomocný dělník na stavbách či hlídač. V roce 1944 se seznámil se svojí budoucí manželkou Bělou, pozdější významnou výtvarnicí. Po válce krátce pracoval jako nakladatelský redaktor družstva Dílo a od roku 1950 se věnoval pouze umělecké tvorbě.

    V umělecké sféře se Jiří Kolář prosadil nejprve jako básník a předkladatel, publikoval v řadě periodik jako byl Kvart, Lidové noviny, Host do domu apod. S Jindřichem Chalupeckým se stal jedním ze zakládajících členů Skupiny 42. Společný všem členům skupiny 42 byl zájem o velkoměsto a především o život lidí na jeho periferii. Jako básník Kolář debutoval sbírkou Křestný list, ve které poprvé použil formu literární koláže. Z hlediska formy byl ovlivněn avantgardní poezií a jeho tvorba se vyznačovala na první pohled často nesouvisejícími asociacemi. Specifickou součást Kolářovy literární tvorby tvoří knihy psané v deníkové formě, kterou poprvé použil v roce 1949 v knize Roky v dnech. Nejvýznamnější Kolářovou básnickou sbírkou jsou Prométheova játra z roku 1950. V ní projevil odpor vůči jakékoliv formě totalitní vlády, za což byl následně v letech1952 – 1953 uvězněn.

    Jako výtvarník se Jiří Kolář poprvé prosadil již v roce 1937, kdy měl první výstavu v divadle E. F. Buriana, poté se ale začal věnovat zejména literární tvorbě a překladům a k výtvarnému umění se vrátil až v průběhu padesátých let let. Mezi jeho rané práce patřily tzv. konfrontáže, obrazy založené na spojení motivů s příbuznými či naopak protichůdnými vlastnostmi. Tou dobou také ještě často propojoval koláže s básnickými texty. Na přelomu 50. a 60. let dospěl k novým technikám, jako byla roláž (reprodukce rozřezané na pruhy a znovu složené), proláž (obrazy vložené do jiného proříznutého obrazu), muchláž (deformované obrazy) či chiasmáž, při které roztrhal různé druhy písma či notových záznamů a opět spojil dohromady s odlišným významem. Jiří Kolář vymyslel celou řadu nový technik koláže, které popsal ve Slovníku metod.

    První významná Kolářova výstava se uskutečnila v roce 1962 v prostorách Spolku Mánes a od té doby vystavoval pravidelně. Jeho kariéru však na dlouhou dobu poznamenala sovětská okupace v srpnu 1968 a následný zákaz vystavování a publikování. V roce 1970 vážně onemocněl, důvodem bylo nejen obrovské tvůrčí nasazení, ale i situace po sovětské okupaci Československa roku 1970. Silou vůle však překonal následky nemoci a začal znovu intenzivně pracovat. Doma sice nesměl celá sedmdesátá a osmdesátá léta vystavovat, ale naopak v zahraničí jeho dílo získávalo stále větší pozornost, v roce 1975 a 1979 měl retrospektivní výstavu např. v Guggenheimově muzeu v New Yorku.

    V roce 1977 Jiří Kolář podepsal Chartu 77 a v Československu se stal nežádoucí osobou. V roce 1979 mu československé úřady znemožnily vrátit se ze studijního pobytu v Berlíně a o rok později se s manželkou Bělou odstěhovali do Francie. Do vlasti se začal navracet až od roku 1990, kdy se mimo jiné stal jedním z iniciátorů založení ceny Jindřicha Chalupeckého. Do vlasti se manželé Kolářovi vrátili natrvalo až v roce 1999 v souvislosti se zhoršujícím se zdravotním stavem Jiřího Koláře. Jiří Kolář zemřel 11. srpna 2002.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB