2012 - Stříbrná mince Obecní dům v Praze, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí postavení Obecního domu v Praze, Proof - emise listopad 2012

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : ak. soch. Majka Wichnerová

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,2 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita(Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 13.600 ks

Emise : 7. listopad 2012

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

Na lícní straně dvousetkoruny se nachází vyobrazení „Věrnosti“ z výzdoby Primátorského sálu Obecního domu v Praze. Vlevo od vyobrazení „Věrnosti“ je stylizovaným secesním písmem název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a pod ním označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je pod označením nominální hodnoty mince.

Motivem rubové strany mince je průčelí Obecního domu v Praze. Vlevo od něj je stylizovaným secesním písmem nápis „OTEVŘENÍ OBECNÍHO DOMU V PRAZE“ a letopočty „1912“ a „2012“. Autorkou mince je akademická sochařka Majka Wichnerová, její iniciály, které jsou tvořeny písmeny „MW“ “, jsou při levém spodním okraji dvousetkoruny.

Obecní dům v Praze

(otevřen v roce 1912)

    V místech dnešního Obecního domu stávala ve středověku rezidence, postavená Václavem IV. kolem roku 1380 a nazývaná Králův dvůr. Již tehdy byla v sousedství brána, součást městského obranného systému. Králův dvůr přestal jako panovnické sídlo užívat Vladislav Jagellonský, za Habsburků byl objekt prázdný, Lobkovicové tu zřídili seminář, od roku 1776 sloužil objekt jako kasárna a kadetní škola.

    Myšlenka postavit na místě Královského dvora reprezentační sídlo se prvně objevuje v Pamětním spise Měšťanské besedy z roku 1901, zaslaném městské radě. Stavba měla být protiváhou Německého domu v ulici na Příkopě (dnešní Slovanský dům). V architektonické soutěži roku 1903 byly odměněny návrhy architektů Dryáka, Pospíšila a Balšánka. Realizací městská rada pověřila architekty prof. Antonína Balšánka a Osvalda Polívku.

    Projekt Reprezentačního domu hlavního města Prahy byl schválen v prosinci roku 1904 a po půl roce příprav firma Schlaffer a Šebek stavbu s rozpočtem 3 milionů korun zahájila. Postupně byly zprovozňovány některé části objektu, celá stavba pak byla slavnostně otevřena v roce 1912. Celkové náklady nakonec dosáhly více než dvojnásobku rozpočtu (přes šest milionů korun). Zastavěná plocha měří 4214 m2. Přestože se jedná o jednu z nejlepších staveb pražské secese, bylo dílo již při výstavbě kritizováno a přijímáno s rozpaky. Sloh byl totiž považován za zastaralý. S odstupem času však objekt získával uznání a obdiv. Prolínání neobaroka, neorenesance a secese i odrazy orientálních vlivů vytváří neopakovatelný dojem ze stavby. Architekturu přitom umocňuje také umělecká výzdoba, na níž se podíleli nejvýznamnější výtvarníci té doby. Významnou událostí v Obecním domě bylo vyhlášení samostatnosti Československa 28. října 1918.

    Interiéry září mramorem a mozaikovou výzdobou, výrazné jsou lustry F. Anýže i svítidla z dílny F. Křižíka, salonní výtahy dodala firma F. Ringhoffera. Původní jsou většinou i keramické obklady stěn a dekorativní vitráže oken. Interiérům dominuje centrální Smetanova síň, v níž se konají nejvýznamnější pražské koncerty. Sál má pestrou štukovou i malířskou výzdobu. Primátorský sál je zkrášlen alegoriemi A. Muchy, Riegrův s bustou od J. V. Myslbeka vyzdobil M. Švabinský lunetami s názvem České jaro 1913. V první lunetě jsou vyobrazeni J. V. Myslbek, M. Aleš, J. Mánes, B. Smetana a A. Dvořák, ve druhé S. Čech, J. Neruda, J. Vrchlický, B. Němcová a J. Zeyer. Dále je zde Grégrův, Palackého a Sladkovského sál, několik salonků (např. Orientální či Slovácký), kavárny a restaurace, herny, kulečníkový sál, klubové místnosti, šatny orchestru, účinkujících i návštěvníků, ve vyšších patrech kanceláře.

    Exteriéru dominuje pod hlavní kupolí obraz ze skleněné mozaiky Apotheosa Prahy podle Karla Špillara. Figurální plastiky lemující stavbu jsou pískovcové, z umělého kamene, bronzové i měděné a tvoří celou uměleckou galerii. Lze tu najít plastiku Ducha dějin s mečem od Františka Rouse, alegorie Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství od Antonína Štrunce, kamenné figury pololežícího mužského aktu Drama a ženského aktu Hudba od Josefa Mařatky, dvojicí kamenných figur Rozsévač a Žnečka od Antonína Máry nebo dvě figury pohádkových postav Rusalka a Dudák z umělého kamene od Františka Uprky. Portrétní kamenná figura stavitele Prašné brány Matěje Rejska je od Čeňka Vosmíka, dvojici mohutných měděných atlantů — světlonošů nesoucích „Laternu magicu“ nad pylony vstupního portiku stvořil Karel Novák.

    Budova je vybavena moderním vytápěním i dalšími technologiemi. Prošla několika dílčími rekonstrukcemi, generální proběhla v letech 1994 – 1997.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB