2013 - Stříbrná mince Založení kláštera Zlatá koruna, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná k 750. výročí založení kláštera Zlatá koruna, Proof - emise červen 2013

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : akademický sochař Zbyněk Fojtů

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,35 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita (Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 15.400 ks

Emise : 19. červen 2013

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

Na lícní straně mince je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož pozadí je znak kláštera Zlatá Koruna. Pod vyobrazením kostela Nanebevzetí Panny Marie je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Při levém, horním a pravém okraji mince název státu „ČESKÁ REPUBLIKA““. Minci razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. Její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při pravém okraji mince.

Na rubové straně mince je rozeta z kostela Nanebevzetí Panny Marie. Při obvodu mince je opis „ZALOŽENÍ KLÁŠTERA ZLATÁ KORUNA“, letopočty „1263- 2013“ a iniciály autora mince, akademického sochaře Zbyňka Fojtů, které jsou tvořeny spojenými písmeny „FZ“.

Klášter Zlatá Koruna

    Klášter Svatá trnová koruna (Sancta Spinea Corona) založil český král Přemysl Otakar II. roku 1263. Podle legendy měl král údajně před důležitou bitvou u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. učinit zbožný slib, že za své vítězství nechá založit klášter. Po vítězném boji pak své slovo skutečně splnil. Důvody pro založení kláštera však byly zřejmě také politické. Nový klášter měl zamezit případné rozpínavosti rodu Vítkovců, kterým patřil nedaleký Český Krumlov.

    Král Přemysl Otakar II. povolal do Svaté Koruny cisterciáky z rakouského Heiligenkreuz, jméno kláštera se poté změnilo na Heiligen Chron. Již při založení věnoval král opatství rozsáhlé pozemky, k nimž pak přibývaly další od jiných donátorů, což pro klášter Svaté Koruny, jak znělo tehdejší jméno, znamenalo ve 14. století velký rozkvět. Jeho sláva však pohasla během husitských válek. Roku 1420 husité na klášter zaútočili, budovy zapálili a způsobili tím velké škody. Mniši proto objekt na delší dobu opustili. Rožmberkové, sídlící v nedalekém Českém Krumlově, toho využili a zabrali klášterní statky, které již nikdy původním majitelům nebyly vráceny. Mniši tak neměli prostředky na obnovu poničeného kláštera, pobořený klášterní kostel a velký konvent začali znovu užívat až začátkem 17. století. Od roku 1609 se uvádí dnešní jméno Zlatá Koruna.

    Po třicetileté válce, během níž se v klášteře střídaly pobyty vojsk s rabováním, se však Zlatá Koruna dočkala obnovy a ve 2. polovině 17. století se dokonce zařadila mezi vzorové kláštery českomoravské cisterciácké provincie. V té době byl klášter také nákladně opravován. Šťastnou dobou pro klášter byla 2. polovina 18. století za posledního opata Bohumíra Bylanského, který se pečlivě staral o duchovní i materiální stránku života kláštera. Založil tu např. školu pro děti místních poddaných, nechal vyzdobit interiéry kláštera v rokokovém slohu a upravil klášterní zahrady. To však byla labutí píseň řeholního života v klášteře - roku 1785 vydal císař Josefa II. zrušovací dekret na klášter i opatství a od té doby klášter mniši již neobývali.

    Klášterní budovy odkoupili roku 1787 krumlovští Schwarzenbergové, kteří klášter pronajímali pro průmyslové provozy. Bylo tam průmyslové bělidlo, továrna na hedvábí, na tužky i soukenický provoz. Zejména slévárna a strojírna, umístěné v 2. polovině 19. století v křížové chodbě, ovšem značně poškozovaly klášterní architekturu. Provoz v továrnách byl pro klášter naštěstí roku 1909 zastaven a začalo se s rekonstrukcemi budov, které probíhaly od roku 1938 i během 2. světové války.

    Protektorátní úřady v průběhu 2. světové války klášter Schwarzenbergům zkonfiskovaly, v roce 1948 přešel do vlastnictví československého státu a většina restaurovaných klášterních objektů byla postupně zpřístupněna veřejnosti. V letech 1979 až 2000 byl pod správou Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, nyní ho spravuje Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích. V roce 1995 byl zlatokorunský klášter prohlášen národní kulturní památkou.

   Dominantou Zlaté koruny je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, gotická stavba započatá již ve 13. století. Kostel je trojlodní a nemá věž, vnitřní zařízení je většinou barokní. Hlavní budova konventu má gotické jádro (postavené kolem roku 1500).

    Symbolem, který charakterizuje zlatokorunský klášter výstižněji než jiné, je jeho znak, respektive jeho část v podobě trnové koruny vložené na kříž. Odkazuje na jeho původní a po dobu celé existence kláštera (1263–1785) používaný název „Svatá Trnová Koruna“, takže jde o tzv. mluvící znamení. Tento symbol se v klášterním znaku používal nejpozději během 1. poloviny 17. století (církevní heraldika, na rozdíl od šlechtické, procházela mnohem složitějšími peripetiemi, a znaky klášterů, zejména cisterciáckých, se ustálily poměrně pozdě). Nalezneme jej již u opata Ondřeje Pachmanna (1623–1637), dále například u opata Bernarda Pachmanna (1661–1668), Matěje Ungara (1668–1716) a jejich mladších následovníků, včetně posledního opata Bohumíra Bylanského (1755–1785). Někteří opaté tento jednoduchý znak doplňovali o další prvky – například Ondřej Pachmann či Filip Bayer (1720–1733) jej postavili na trojvrší, Matěj Ungar jen připojil kotvu, Bohumír Bylanský jej vetknul do zad drakovi, který symbolizuje zlo.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB