Zlatá pamětní mince Vznik Československa - běžná kvalita -...

Zlatá pamětní mince Vznik Československa - Běžná kvalita (Standard)

Nominální hodnota : 10.000 Kč

Autor : akademický malíř Vladimír Pavlica

Materiál : zlato - Au 999,9

Průměr : 34 mm

Síla : 2,6 mm

Ryzí hmotnost : 1 oz

Hrubá hmotnost : 31,107 g

Provedení : běžná kvalita (Standard)

Hrana : hladká

Limitovaný náklad : 3.800 ks

Emise : 23. říjen 2018

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna, a.s.

Každá zlatá mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě červené krabičky České národní banky. Součástí je též certifikát pravosti ČNB.

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (proof) !!!

Vznik Československa - přesvědčení, že Češi a Slováci stanuli na konci války na straně vítězů, podporoval zahraniční odboj v čele s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, zastřešený od 18. 10. 1918, kdy byla vyhlášena tzv. Washingtonská deklarace, československou prozatímní vládou (ustavena byla už 26. 9. 1918); domácí odpor vedený Národním výborem, pro veřejnost ztělesněný tzv. muži října: Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem. Z Národního výboru se později kooptací nových členů stalo Prozatímní národní shromáždění.

Na zrodu samostatné ČSR stojící na straně vítězné vojenské aliance Dohody se významně podílela i vojenská síla československých legií, které aktuálně v září a říjnu 1918 zasáhly výrazně do bojů v Itálii a ve Francii a sehrály dlouhodobě důležitou roli v Rusku. Východiskem nové mocenské i politické situace v Evropě i ve světě včetně vyhlášení samostatné ČSR byla porážka tzv. Centrálních mocností státy Dohody. Ústupky (16. 10. 1918 vyhlásil rakouský císař Karel federalizaci), příměří a kapitulace zejména Rakouska – Uherska a Německa se staly bezprostředním impulsem převzetí moci Národním výborem v Praze, který 28. 10. 1918 vydal zákon o zřízení samostatného čs. státu.

K tomuto kroku se o dva dny později připojili oficiálně také slovenští zástupci Martinskou deklarací. Vojenské velitelství v Praze, které od počátku převratu ztrácelo akceschopnost, kapitulovalo a předalo moc do rukou Národního výboru formálně 30. 10. 1918. Přebírání mocenských institucí probíhalo v českém vnitrozemí poměrně nenásilně často bez nebo jen s malými personálními změnami, navenek se odstraňovaly symboly staré monarchie, přejmenovávaly instituce, pořádala se shromáždění a manifestace. K ozbrojeným střetům však docházelo v českém pohraničí s velkým podílem německého obyvatelstva a také na Slovensku, kde se správní úředníci většinou maďarské národnosti odmítali smířit s novým státoprávním uspořádáním.

Zásadní změnu zakotvenou už ve Washingtonské deklaraci představovalo přijetí republikánského vládního systému v čele s prezidentem, kterým se stal Tomáš G. Masaryk. Prozatímní Národní shromáždění přijalo 13. 11. 1918 dočasnou ústavu, která vedle deklarativních státoprávních vyhlášení otevírala i cestu ke změnám v sociální oblasti, vlastnických vztazích zejména v oblasti pozemkového vlastnictví apod. Příjezd prezidenta do Prahy 14. 11. 1918 a ustavení první vlády samostatné republiky s předsedou Karlem Kramářem ukončilo první etapu československé revoluce.

O rozsahu změn a stabilizaci nové republiky patřící mezi tzv. nástupnické státy, které vznikly na místě rakousko-uherské monarchie, se však rozhodovalo i v následujících měsících a letech. Důležitá byla např. otázka hranic, mezinárodního uznání a vytváření nové státní identity. Při té příležitosti se interpretace říjnových událostí stala obětí pozdějších politických bojů a dílčích sociálních nebo národnostních zájmů. Ke stabilizaci situace v Československu přispěly nepochybně mírové smlouvy s Německem (podepsaná ve Versailles 28. 6. 1919) a s Rakouskem (podepsaná 10. 9. 1919 v Saint-Germain).

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB